Na Hotelu v Olomouci

V půlce ledna, ve tmě tmoucí Na hotelu v Olomouci Kdo jste pane? Šátrám dlaní Řekla bych, že Mastroianni Ten je ale mrtvej přece Leží v zemi a ne v dece, Pod níž slyším srdce tlouci Na hotelu v Olomouci Má dlaň je jak pytlák v lese Tlukot srdce zrychluje se Nejste starší ročník, ba ne Rty však máte rozpukané Moře smutku je holt slané Chyťte se mne, chyťte, pane! Jsem to stéblo pro tonoucí Na hotelu v Olomouci Chytil jste mě smyčkou hada Ale kdo jsem? Zkuste hádat No, to sotva uhodnete Budu totiž vším, čím chcete Krásnou, blbou, útlou, tučnou Oněmělou či tak hlučnou, Až si zacpou uši brouci Na hotelu v Olomouci! Ztěžka dýchám, byls jak zvíře A teď spíš, jsi se vším smířen Do ruky si boty beru, Než ti zmizím v ranním šeru Políbím tě – to se může Líbám přece svého muže Však víš – změna neublíží Příští pátek v Kroměříži