Dezorientace

(Intro) Čím více se znám, tím více nevím, kdo jsem já. Čím více se znám, tím více sebe nemám rád. Čím více se znám, tím více ostatní přijímám. (Verse 1) První den štěstím skáču, druhý kvůli světu pláču. Při výhrách se velmi rád vychloubám, když ale prohrávám, tak všem nadávám. Labyrintem za rájem srdce bloudím, ostatní lidi podle vzhledu soudím. Sem tam se životem potácím, ve svých myšlenkách se ztrácím. S jazykem se snažím vyhnout všem konotacím, ale stejně i mým nejmilejším zlem oplácím. Vždycky jsem byl v mnoha věcech odlišný. Zatímco kamarádi měli duchovní extázi, já přemýšlel jestli křesťanství není jenom další fantazi. (Bridge) Tyhle věci mě srážely k zemi, ale teď hledím k nebi. Konečně vím, že já nejsem vadnej. Prostě jsem v tomhle jinej. Bůh mě přijímá, takže je to okey. (Verse 2) Věřil jsem lidem, kteří se za Boží pastýře nazývali. Poslouchal jsem proto jejich rady, ale svou zkušenost za Ducha pravdy považovali. Rád bych vám něco vzkázal... Berete složité a těžké věci, dáváte je do Bible, bez teologie a možnosti, že se mejlíte. Vaše domněnky jako Boží pravdu interpretujete. Odmítáte si připustit, že ostatním nevědomky ubližujete. Následky neřešíte... Oháníte se s Biblí, jak džidáj pravdy. Ale místo satana kosíte svoje řady. Věřil jsem vám, když jste se za Boží posly považovali. Svou empíriri jste za vzdělání vydávali. Udělal jsem vám něco? Proč jste mi tolik ublížili? Co je pravda a co jsou vaše výmysly? Teďka nevím komu věřit, komu se mohu svěřit? Koho mít rád, mám strach. (Bridge) Má konotace je, že tohle je dezorientace. (Verse 3) Bože vidíš mě? Slyšíš mě vůbec? Přestaň si semnou hrát na schovku. Aspoň okřikni démoni, kteří mi stavějí hrobku. Volám jak jen to jde a ty jsi stále zticha. Do tvého hradu se dobývám, nikdy nepřestávám, dokud se s tebou nesetkám. Chci jenom abys mi řekl, že jsi mě v tomhle tristním divadle nepřestal mít rád, že semnou stále počítáš. Tak proč nic neříkáš! Lásku tvou sice necítím, ale věřím ji. Díky za tu bláznivou naději. Nikdy jsi mi nic nevyčetl, pouze jsi mi řekl: „Pojď dále, protože tě miluji stále!“ Víš o mě vše, a přesto mě přijímáš, mé selhání nikdy nepočítáš! Nadával jsem ti a hřeb do dlaně ti zatloukal. Ty však sis všechno líbit nechal. To vše protože mě miluješ, i když to vůbec nepotřebuješ! Oba víme, že já to udělám znovu, zasloužím si popravu. Ty však opět mě pozveš dále, svému synu odpouštíš neustále! Nemám co k tomu dodat, mohu ti mé srdce podat? (end) (verse) Věřil jsem vám, kteří jste se za Boží pastýře považovali. Duchovní jste vždy bývali. Poslouchal jsem proto vaše rady, ale svou zkušenost jste za Ducha pravdy interpretovali. Boží mlčení jste na mou malou víru svalovali. Berete složité a těžké věci, dáváte je do Bible, bez teologie a možnosti, že se mejlíte. Vaše domněnky jako Boží pravdu interpretujete. Odmítáte si připustit, že ostatním ubližujete! Následky neřešíte... Dáváte nevyžádané rady. I na Jobovi hledáte vady. Oháníte se s Biblí, jak džidáj pravdy. Ale místo satana kosíte svoje řady! Věřil jsem vám, když jste se za Boží posly považovali. Svou empirii jste za vzdělání vydávali. Proč jste mi tolik ublížili!? Co je pravda a co jsou vaše výmysly? Teďka nevím komu věřit, komu se mohu svěřit? Koho mít rád, mám strach, co bude pak, až zjistím, že moje víra je pouhý mrak!(fuck!) (Verse 3) Bože vidíš mě? Slyšíš mě vůbec? Přestaň si semnou hrát na schovku. Aspoň okřikni démoni, kteří mi stavějí hrobku. Nevím co dělám špatně, působíš chladně, tak tvrdě. Do tvého hradu se dobývám, nikdy nepřestávám, dokud se s tebou nesetkám! Nepomáhá ani když se rozplakám. V mé bolestivý mě necháváš! Myslel jsem, že mě rád máš. rád, že semnou stále počítáš. Tak proč nic neříkáš! Lásku tvou sice necítím, ale věřím ji. Díky za tu bláznivou naději. Nikdy jsi mi nic nevyčetl, pouze jsi mi řekl: „Pojď dále, protože tě miluji stále!“ Víš o mě vše, a přesto mě přijímáš, mé selhání nikdy nepočítáš! Nadával jsem ti a hřeb do dlaně ti zatloukal. Ty však sis všechno líbit nechal. To vše protože mě miluješ, i když to vůbec nepotřebuješ! Oba víme, že já to udělám znovu, zasloužím si popravu. Ty však opět mě pozveš dále, svému synu odpouštíš neustále! Nemám co k tomu dodat, mohu ti mé srdce podat? (end)