deprese jsou moje hobby final

Jdu si takhle ulicí když prší (Bláto a kaluže) Já to ale nevnímám, starosti se vrší (Docela to klouže) Přemýšlím nad osudem, počasí se horší (Uklouzl jsem, cože?) A je rázem po starostech, teď mám problém větší (Po ručníkách touže) Bláznivé počasí, bláto mi na kalhotech zanechá (možná i za ušima) proč mě sakra, týrat se ve starostech nenechá (to nám to pěkně začíná) Prší stále, proč se mi děje tahle neplecha (asi poslední hodina) problémů je ale dost, v tomhle je moje útěcha (moje naděje jediná) Utápím se v depresích, jo to je moje, sebe sama trýznění, mojí mysli náboje, bez radosti, smutek to jsou moje postoje, zásadně si nikdy, nedopřeju pokoje. Utápím se v depresích, jo to je moje, sebe sama trýznění, mojí mysli náboje, bez radosti, smutek to jsou moje postoje, zásadně si nikdy, nedopřeju pokoje. Všimnu si, že mě lidé vidí z povzdálí (už je to tu zase) jak se tak hloupě, v tom marastu vyválím (Jako to prase) ale ležet v blátě, mě stejně nechali (v tomhle nečase) Na sociální sítě, fotky poslali (asi budu i v rozhlase) dívají se tupě, jak se v kaluži potápím (sako pěkně sákne) vlastně to nikoho, příliš netrápí (hroudu po nich flákne) dívám se kysele, na všechny ty otrapy (vzteky pěsti zmáčkne) pro každou svini, se kotel roztápí (řezník lehce zmákne) Utápím se v depresích, jo to je moje, sebe sama trýznění, mojí mysli náboje, bez radosti, smutek to jsou moje postoje, zásadně si nikdy, nedopřeju pokoje. Utápím se v depresích, jo to je moje, sebe sama trýznění, mojí mysli náboje, bez radosti, smutek to jsou moje postoje, zásadně si nikdy, nedopřeju pokoje.