Kovář

[Intro] (Verse) Když kovárnou zaznívá a kovadlinu rozezní zvuk úderů kladiva ve dne, v noci, v poledni (Verse) Když se zvuky zastaví a ticho místnost zaplní, než se ruda roztaví, vzduchem uhlí zavoní (Verse) Výhní hučí plameny, není třeba žádný spěch, je to jasné znamení, že má kovář použít měch (Verse) Žhavý kov pak tahá ven, na kovadlinu položí, dřív než skončí tenhle den lesklou čepel vytvoří (Verse) Pod ranami, co dopadnou dobré ostří stojí čas; než jiskřičky vychladnou do ohně kov musí zas (Verse) Kapky potu ve tváři - to se k jeho práci váže, když rudý kov ve tmě září před pohledem od kováře (Verse) Dýka, meč i pevný štít, sekera, či kopí jen - vše se musí zakalit po úderech kladivem (Verse) Před úspěchem v srdci bázeň, zda zbraň skvělou vytvoří; žhavé ostří čeká lázeň, když ji kovář ponoří (Verse) Když pak v šeru zaleskne se silná ocel zbraně, k brusu čepel kovář nese přidat ostří na ně (Verse) Hruška, jílec, záštita, hrubá kůže rukojeti, ke zbrani je přibita mečířskými nýty pěti (Verse) Když pak čepel sviští vzduchem v silné pěsti válečníka, projde tělem, projde duchem; o vítězství příběh vzniká (Verse) Po bitvě a po vítězství, to, co boj a příběh váže - nad hlavami v zatlé pěsti, hle, tu čepel od kováře! [Outro]