Dezorientace

(Intro) Čím více se znám, tím více nevím, kdo jsem já. Čím více se znám, tím více sebe nemám rád. Čím více se znám, tím více ostatní přijímám. (Verse 1) První den štěstím skáču, druhý kvůli světu pláču. Při výhrách se velmi rád vychloubám, když ale prohrávám, tak všem nadávám. Labyrintem za rájem srdce bloudím, ostatní lidi podle vzhledu soudím. Sem tam se životem potácím, ve svých myšlenkách se ztrácím. S jazykem se snažím vyhnout všem konotacím, ale stejně i mým nejmilejším zlem oplácím. Vždycky jsem byl v mnoha věcech odlišný. Zatímco kamarádi měli duchovní extázi, já přemýšlel jestli křesťanství není jenom další fantazi. (Bridge) Tyhle věci mě srážely k zemi, ale teď hledím k nebi. Konečně vím, že já nejsem vadnej. Prostě jsem v tomhle jinej. Bůh mě přijímá, takže je to okey. Verse 2) Věřil jsem lidem, kteří se za Boží pastýře nazývali. Místo použití rozumu démony vyháněli. Boží mlčení na mou malou víru házeli. Já poslouchal jejich rady, zatímco svou zkušenost za Ducha pravdy vydávali. Rád bych vám něco vzkázal... Berete složité a těžké věci, dáváte je do Bible, bez teologie a možnosti, že se mejlíte. Vaše domněnky jako Boží pravdu interpretujete. Odmítáte si připustit, že ostatním ubližujete. Přes svou pýchu nevidíte. Následky neřešíte... Dáváte nevyžádané rady I na Jóbovi hledáte vady. Oháníte se s Biblí, jak džidáj pravdy. Ale místo hříchu kosíte svoje řady. Svou empíriri jste za vzdělání vydávali. Proč jste mi tolik ublížili? Co je pravda a co jsou vaše výmysly? Teďka nevím komu věřit, komu se mohu svěřit? Koho mít rád, mám strach, že má víra je pouhý mrak. (Bridge) Má konotace je, že tohle je dezorientace. (Verse 3) Bože vidíš mě? Slyšíš mě vůbec? Přestaň si semnou hrát na schovku. Aspoň okřikni démoni, kteří mi stavějí hrobku. Nevím co dělám špatně, působíš chladně, tak tvrdě. Do tvého hradu se dobývám, nikdy nepřestávám, dokud se s tebou nesetkám. Nepomáhá ani když se rozplakám. V mé bolesti mě necháváš. Myslel jsem, že mě rád máš, že semnou stále počítáš. Tak proč nic neříkáš! Chtěl jsem být vždycky jako Ježíš, ale cítím se jak Jób. Je tohle ten zlom? Nebo má nastat jiné kouzlo? Beru brýle a pouzdro. Stále držím postoj. Nepřestanu v tebe Pane věřit. Jsi láska, tak to musí být. Budu tomu věřit, ať se děje co chce. Snad ke mě promluvíš, než zapadne slunce. (end)