Zelená

Já na majku, na jazyku pecku, atmo chytá správnou barvu. Do uší zní mi beat, co mí duši zdá se znít fakt libově. Jenže, co když to takhle je už celou půlku dne? A "aha moment" nikde, stejně jako obsah posledního pytle. Hrome!... že by "a sakra moment"?! Když vtom mě cosi mezi lopatky dloubne, ještěže jsem vedle, od kdy nosí realita vidle? No todle. Dobře vím, že komu se nelení, tomu je hej. Ale mně je ouvej. Nejsem přítel údolí, páč každej kopec je nahoru moc dlouhej. Mý brčálový trenky s žábou jsou asi v prádle. Jo áhle, někdo vylil všechno červený a ukrad láhve. A já jdu ven, v děravým sáčku od špenátu, ale s grácií. Před barákem se málem srazím s prohnilou Avii, pokračuje po modrý a já mám nápad to chápat jako znamení, asi bude nutný být zase chvíli přítomný... Říkám tomu Pragosyntéza, přeměňuju světlo na rým, aha, trhám nezralý ovoce v cizí zahradě a balím, páč rýmů se nenajím... Pragosyntéza, přeměňuju světlo na rým, aha, jo, denně z džungle nosím rigle, s tím, že mi aspoň v domově důchodců třeba něco dojde. Ale stejně mě to baví. (7x) ... a baví